Verunka s Klárkou (Vojtova metoda)

jsem ráda, že Veronika, se kterou se "virtuálně" známe z diskuze o DMO vyhověla mé prosbě sepsala svůj příběh, příběh s dobrým koncem. Klárce neurolog stanovil ve třech měsících centrální koordinační poruchu čtvrtého, nejtěžšího stupně a hrozila jí do budoucna diagnóza DMO. Díky rehabilitaci Vojtovou metodou a zejména tomu, jak brzo začala cvičit,  je nyní Klárka naprosto v pořádku.

A tady už je příběh: 

Moje dcera se narodila ve 32tt, zničeho nic, žádná komplikace ani vir. Prostě jsem se začala otvírat a bylo  :)
Narodila se v lednu 2008 s mírami 1950/47, takže docela macík na ten týden :)

Vše probíhalo ok, žádnou infekci neměla, v inkubátoru byla necelý týden, pak na vyhřívaném lůžku a následně v normální postýlce. Hezky papala a po 3 týdnech jsme šli domů. Po propuštění nám jen napsali, kam máme dojít na rehabilitaci a to bylo vše. Nedonošenecká poradna ani nic jiného u nás neexistuje, tak jsme navštívli jen naši pediatričku.

No jak jsme se tedy dostali k neurologovi? Na popud mojí tety, která má 18ti letou ležící dceru, která se narodila taky 32tt, ale tenkrát ji tvrdili že je naprosto zdravá....hm dodnes jen leží a jediné, co umí je polykat a slyší, jinak nic.
No tak jsem se teda objednala až do 50 km vzdáleného města, protože samozřejmě u nás neurolog momentálně NENÍ !!!!

Uběhly ale 2 týdny, co jsme byli doma a Klára mi doma přestala dýchat....netřeba jistě popisovat zážitky... zkrátka rychlá, houkačky a 14 na JIP.

Vše jsme přežili a já si vezla miminko zase domů. Musela jsem se přeobjednat u neurologa, tak jsme se tam dostali v jejich 3 měsících . Podotýkám, že dcera měla velké potíže při polykání  a pravidelně promodrávala a zakuckávala i 5x za jedno pití. Ten stres a strach z dalšího krmení Vám snad ani popisovat nemusím. Pořád jsem jezdila a volala do nemocnice, kde mi pokaždé řekli , že z jejich hlediska je zdravá (ještě musím napsat že nejsem plašan, jsem klidný člověk a jen tak něčeho se neleknu a dítě je to už druhé) takže žádná přecitlivělá mamina.

No nastal den D a jeli jsme k neurologovi. Nebudu zdržovat ... rovnou napíšu, co stálo ve zprávě. CKP4, CTP-hypertonii, prakticky již DMO spastická diparéza atd atd. Také shledal možnou souvislost s tím polykáním, že má špatný reflex a cvičení Vojtovky na to taky pomůže. Máme cvičit 7x . Jeli jsme domů, já v "klidu" jak jsem už psala že jsem kliďas a byla jsem si jistá že vše zvládnem. Hned jsem jela na rehabilitaci , která je mimochodem u nás také JEDINÁ !

Paní, že mě objedná až za 1,5m, tak jsem tam vletěla jak mastnej papír do průjezdu a dožadovala jsem se IHNED Vojtovky. Paní mi vyhověla a jeli jsme domů cvičit.

Dny ubíhaly, prakticky jsme byli stále doma a jen cvičili nebo jedli. Kláře už byli 4m a stále nohy nepřitahovala, ručky měla tak v pěst, že je měla modré, jak šmoula.Byla velmi lekavá, stále rozhazovala ruce a volný prostor jí nedělal dobře. Pásla velmi málo a ruce tradičně narvané pod sebou a modré. Další návštěva na rehabilitaci byla šílená. Paní se mnou nepromluvila ani slovo, ani malou nepochovala, nic, jen ji položila na podložku prudce s ní trhla a jak se malá ulekla, tak řekla že je dobře že jdou ruce zároveň , předvedla jsem jí, jak cvičíme a za 10min jsme byli venku. ANO 10min! i s oblíkáním. Řekla jsem si, že to teda ne a okamžitě jsem se objednala zase do stejného města, jak je neurolog a jezdili tam. Paní byla kouzelná, hodná, milá, s malou si povídala, hrála, fakt super.

Čas plynul a jeli jsme na kontrolu k neurologovi. Ten nebyl furt spokojen CKP4 zůstalo, nožky prý o trochu lepší, ale ruce příšerný a navrhoval příště botulotoxin. Řekla jsem si , že to teda neee  :)  tak každou chvilku šup s ní na stůl a cvičit. V 7m jsme šli na kontrolu, už to bylo lepší. Klára se dokonce začla otáčet. V 8m lézt a v 11m chodit  :)  . Paní na rehabilitaci říkala, že je i napřed.

Doporučila nám už necvičit, že se cvičí lezením už sama. Tak jsme skončili. To je asi konec našeho příběhu. Na kontrole jsme byli naposledy teď minulý týden.Prý už v ohrožení DMO není, ale že je moc malá a má malinkou hlavu. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že jsme všichni prcci (roční míry 8300/71 a hlava 44,5cm). Na rehabilitaci už nechodíme.

No, co závěrem... jsem opravdu šťastná, že jsme dopadli dobře (ťuky ťuk) , sice mi dává zabrat, je velmi temperamentní a velmi málo spí  :(  ... no hlavně, že je zdravá. Jsem velmi vděčná Vojtovce a ještě chci říct jedno... vždy když jsem psala na diskuzích, že cvičíme 7-8x tak se divili že to tolik! Netroufám si říct jestli i ta četnost ji posunula tolik dopředu ... nevím.

Ještě na závěr jedno povzbuzení... můj synovec měl špatný porod , měl otok na mozku atd. Taky měl CKP4 , vzhledově vypadal opravdu jak posižený a taky to zvládli, sice ne tak rychle jak dcera ale kluk chodí a taky zlobí  :)

Přeji všem dětičkám mnoho pokroků a maminkám hodně sil. ,

Veronika s Klárkou
 

zdroj: https://www.postizenedeti.cz/content/18-veronika-s-klarkou-co-dokaze-vojtova-metoda